Elenin život se teď točí, jak na velkym kolotoči

18. listopadu 2014 v 20:04 | Elena |  Třesky plesky
Ha, tak se konečně dostávám k drahému blogísku a mohu vás směle poreferovat o krásách svého ozářeného života. Ha. Máte radost.
Moje nálada se teď pohybuje od obladý obladá super až po absolutně v hajzlu, takže je mi dost často smutno. Ten se kterým jsem si myslela, že hořím, tak se mnou patrně nehořel.. což mi uštědřilo docela ránu (vlastní hloupostí).. a bolí to.. a mrzí.. a vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Nejkrásnějších 5 měsíců v životě. Ach. Povězte mi někdo, co si mám myslet.. Psali jsme si nějakých 5 měsíců, když ne denně ani obden, tak alespoň 2 do týdne. On se ozval. Potom jsem byla u něj doma. A potom se už neozval. Já 2x. A pokaždé s pocitem, že ho otravuji. Ale kamarádi prý jsme. Vlastně jsme asi byli celou dobu. A proto mě líbal. A hladil. A.. tak. Jo.. Asi jsem ho vyděsila svými city (které jsem mu ale nikdy neřekla). On mě často varoval, abych moc nepřilnula. Jsem majetnická dusivá kráva. Ne, jsem zasranej rak. -_- Patrně jsem to někde pokazila. Moc tlačila na pilu. Ale docela bych ocenila, kdyby mi napsal, jak to teď máme. Víte, tak časté psaní a najednou.. Nic. Ech. Tolik k Eleniným citům.
I přes tuto citovou podivnou náladu musím říct, že mě onen člověk velmi ovlivnil. Takže:
  • začala jsem hrát lolko
  • sledovat anime
  • a sledovat My little ponny
Můj život je tak bohatší a jaksi kompletnější. A konečně rozumím svým lolkařským spolužákům (čti polovině třídy). Plně kompletní budu až začnu hrát i Counter strike a tím porozumím i zbytku třídy a budu malý šťasný poník. Yay!
Postoupila jsem do dalšího ročníku a moji největší obavou je, že nebudu mít vyznamenání. Poprvé v životě. Otřesné, Eleno! Styď se! Teď jsou krádně vidět ty rozdíly mezi chlapci a dívkami, kdy mým spolužákům jdou takové rozkošné věci jako počítačová grafika jednou rukou a drahá Elena se v tom plácá než ji konečně ozáří černobylský paprsek a nepřijde na to. Podobná zkurvenina je i informatika. Z tohoto vždy oddychového předmětu se stala tryzna plná Excelu, logiky, funkcí a kontingenčních tabulek. A další objevné zjištění- nemám logiku. Proto jsem ženská.
Mám do pololetí co dělat.
A teď přeci jen přišel čas na krátkou veselou zprávu aneb Elena byla poprvé v životě na metalovém koncertě! Onou šťastnou událostí byl 12.11. Prague death fest s hlavní hvězdou a mým miláčkem Georgem a jeho Cannibal corpse. No.. Oproti původnímu plánu jsem ho nakonec neviděla (*zamáčkne slzu v oku*), ale i tak to bylo... nezapomenutelné. Konečně nastala chvíle na obutí krásných nových glád, obojku a trička Jig-ai, aniž bych se cítila divně. Konečně jsem se cítila někde jako doma. Jako jedna rodina. Spousty dlouhovlasích pánů, death metalu a pozvání na pivo. Ale Elena nepije. Je to slušé děvče. I když poslouchá death metal, gore grind, a spoustu podivných věcí.
Pro dnešek vše.
Ne, vlastně ještě ne, prtože vás ještě o nějakých změnách poreferovat musím:
  • hluboce pronikám do vod death metalu a gore grindu. A nikdo v okolí to nechápe.
  • můj svět je nyní plný duhy, lízátek, balonků, poskakování a death metalu
  • onen chlapec mi do třídy během hodiny přinesl balonky. Tříkrát yay! drahému chlapci.
  • s jedním bratrem jednoho člověka na sebe máváme a zdravíme se. Obveseluje mě to.
Tak, teď už fakt všechno.
S mnoha sladkými pozdravy vaše úchylná
Elena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama