Chytnu, zmáčknu, zatáhnu

24. května 2014 v 0:38 | Jelenice |  Třesky plesky
Je půlnoc, což je zcela ideální doba na psaní hlubokomyslného článku. Měla bych spát ( protože zítra jedeme na jakousi úchvatnou akci do Pardubic ), ale nečiním tak, takže se cítím jako ten největší rrrrrebel jakej může být.
Přes den teploty z nějakého podivného důvodu stoupají ke 30, což mě, vlhko a chladno milující osobě nedělá vůbec dobře. Když jdu do školy cítím se zpoceně, když jedu autobusem zpátky umírám a cítím se na omdlení a jako naprosto seškvařený škvarek a než dojdu domů vypotím se sebe i krev a vypadám jako upocená, rudá, tlustá kolchoznice. Doma mé utrpení ale nekončí, náš půdní byt se sádrokartonovými zdmi se totiž mění na horkovzdušnou troubu, takže jste po půl hodině doma vysušený jako děda Simpson :

Až na to teplo se teď ale cítím velice šťastna, mé srdce hoří láskou .... no, prostě něčím hoří, dívám se na hokej , a já se jen modlím aby to všechno dobré vydrželo co nejdéle.

Jinak v podvečer začala bouřka a déšť, teď už jenom prší a já z toho deště mám obrovskou radost, mám otevřená okna (doufám, že mi nenaprší do postele), vnímám ten chladivý vzduch...

Dnes jsem opravdu ráda na světě!!

S mnoha sladkými pozdravy
Jelenka

P.S.: A ten nadpis, to je z jedné hodnotné písně (odkaz níže). Nevím proč jsem si na ni dnes vzpomněla(asi to teplo a zavařený mozek).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama