Show me that you are the mdfkjke whrrrvkd

8. května 2015 v 0:08 | Elenice |  Třesky plesky
Jaro, jaro, jaro. Má nejoblíbenější část roku konečně přišla a já samou radostí běhám, skáču přes kaluže a poskakuji celým světem. Všechno roste, je vlhké, voňavé, kvete, svítí, září a já též. Heh. Ne. Já ne.
Po několika měsících citového bahna jsem se konečně jaksi urovnala (skoro parním válcem), takže se mi dýchá o něco volněji. Ach bože, my raci jsme příšerné znamení.
Jinak mě teď čeká 3 týdenní božská mana bez školy neb jsem 2 týdny na praxi a poté jedeme se třídou na vodák. Když mě neutopí, možná o tom i krátce poreferuji.
Abych nebyla zas takový optimista (haha), depresuji si nad svoji váhou, ošklivým zadkem, stehny a břichem, malými prsy a ..... jsem k pomilování.
Jsou maturity. Za kapku roků i já. Už je nikdy neuvidím. Ty všechny tváře. Ach. Je mi z toho zase trochu smutno. Skličující pohled na jejich prázdnou třídu. Rozvrh, podle kterého se už nikdo neučí. Bude se mi stýskat. Jako po těch minulých. Zlatíčka. A taky vím, že 19.5. to bude rok, co jsem u maturit poznala jednoho člověka, který mi na celých dalších 12 měsícu změnil/zkazil/převrátil život. Kvůli kterému jsem byla půl roku v hajzlu. Kvůli kterému jsem byla nejistá, v depresích a se zdravotními problémy. Kvůli kterému jsem si trochu zkazila své mládí, nevinou dušičku a připravila se o věci, které jsem chtěla věnovat jen tomu, který mě bude mít opravdu rád. (moji zubní protézu a vodítko k mému obojku)
Chcííípni, vole.

Což, život jde dál. I Elena.

Dobrou noc, mnoho štěstí u všeho, co vás čeká a poslouchejte gore grind.

Se sladkými pozdravy


Jidáš Iškariotský z Pohoří Pallas Athény
 

Des, des, des! Dekomori des!

18. února 2015 v 17:30 | Elenice palice, roztrhala zajíce |  Třesky plesky
Hahou, hahou!
Jsem tu opět s milou zprávou z mého supr čupr života, hurá hurá hurá!
Tak a právě mi došly všechny nápady... Hm.
Začnu milovanou školou. Pololetí bylo pěkně nervní, resp. já, ale i přes to jsem s otřesným skóre 7 jedniček 6 dvojek uhájila vyznamenání. Kurevská radost. Uh. Dala jsem si předsevzetí, že na konci roku budu mít těch dvojek a to vyznamenání bude zaslouženější. Takže za první měsíc mám už 2 trojky a pekelně hnojít mechaniku. Takže fajn. Holy shit. Stýská se mi po tom lehoučkém učení se na základce. Stýská se mi po prváku a testech z fyziky. Chtěla bych se umět víc učit, ale jsem líná. Trojku na vysvědčení bych nepřežila.
Po Vánocích jsem svůj zadek seznala jako hnusnou hroudu a tak jsem si v kalendáři vyznačila onu populární 30 days challenge. Začátek na 50 dřepech. K dnešnímu dni jich mám 180 (s přestávkami ve dnech). K mé radosti jsem opravdu "splaskla" a nadále pracuji na vytvarování. Protože v červnu jedu na vodák. Se samými chlapci. A taky se snažím hubnout. Kvůli tomu samému. Mám prostě krásný život, kdybyste nevěděli.
A také jsem objevila krásu 10 hours videí. Už jsem poslechla několik Pikachu songů, Nyan cat, Unicorn zombie apokalypse, What is love a totální výplach Dekomori des (jedna milá slečna z anime. Vskutku. ).
A byla jsem na horách. Jsem opálená a celá pihovatá. Ano, každého musí těšit tyto velepodstatné informace.
Tak ahoj, ahoj, ahoj
Vaše po lásce toužící, úchylná a hnusná Elena.

A neříkejte, že nemáte rádi Shaca! League of legends je jako mor. A osu taky. A stáhla jsem si WoWko. Hmm, sbohem vyznamenání.

Elenin život se teď točí, jak na velkym kolotoči

18. listopadu 2014 v 20:04 | Elena |  Třesky plesky
Ha, tak se konečně dostávám k drahému blogísku a mohu vás směle poreferovat o krásách svého ozářeného života. Ha. Máte radost.
Moje nálada se teď pohybuje od obladý obladá super až po absolutně v hajzlu, takže je mi dost často smutno. Ten se kterým jsem si myslela, že hořím, tak se mnou patrně nehořel.. což mi uštědřilo docela ránu (vlastní hloupostí).. a bolí to.. a mrzí.. a vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Nejkrásnějších 5 měsíců v životě. Ach. Povězte mi někdo, co si mám myslet.. Psali jsme si nějakých 5 měsíců, když ne denně ani obden, tak alespoň 2 do týdne. On se ozval. Potom jsem byla u něj doma. A potom se už neozval. Já 2x. A pokaždé s pocitem, že ho otravuji. Ale kamarádi prý jsme. Vlastně jsme asi byli celou dobu. A proto mě líbal. A hladil. A.. tak. Jo.. Asi jsem ho vyděsila svými city (které jsem mu ale nikdy neřekla). On mě často varoval, abych moc nepřilnula. Jsem majetnická dusivá kráva. Ne, jsem zasranej rak. -_- Patrně jsem to někde pokazila. Moc tlačila na pilu. Ale docela bych ocenila, kdyby mi napsal, jak to teď máme. Víte, tak časté psaní a najednou.. Nic. Ech. Tolik k Eleniným citům.
I přes tuto citovou podivnou náladu musím říct, že mě onen člověk velmi ovlivnil. Takže:
  • začala jsem hrát lolko
  • sledovat anime
  • a sledovat My little ponny
Můj život je tak bohatší a jaksi kompletnější. A konečně rozumím svým lolkařským spolužákům (čti polovině třídy). Plně kompletní budu až začnu hrát i Counter strike a tím porozumím i zbytku třídy a budu malý šťasný poník. Yay!
Postoupila jsem do dalšího ročníku a moji největší obavou je, že nebudu mít vyznamenání. Poprvé v životě. Otřesné, Eleno! Styď se! Teď jsou krádně vidět ty rozdíly mezi chlapci a dívkami, kdy mým spolužákům jdou takové rozkošné věci jako počítačová grafika jednou rukou a drahá Elena se v tom plácá než ji konečně ozáří černobylský paprsek a nepřijde na to. Podobná zkurvenina je i informatika. Z tohoto vždy oddychového předmětu se stala tryzna plná Excelu, logiky, funkcí a kontingenčních tabulek. A další objevné zjištění- nemám logiku. Proto jsem ženská.
Mám do pololetí co dělat.
A teď přeci jen přišel čas na krátkou veselou zprávu aneb Elena byla poprvé v životě na metalovém koncertě! Onou šťastnou událostí byl 12.11. Prague death fest s hlavní hvězdou a mým miláčkem Georgem a jeho Cannibal corpse. No.. Oproti původnímu plánu jsem ho nakonec neviděla (*zamáčkne slzu v oku*), ale i tak to bylo... nezapomenutelné. Konečně nastala chvíle na obutí krásných nových glád, obojku a trička Jig-ai, aniž bych se cítila divně. Konečně jsem se cítila někde jako doma. Jako jedna rodina. Spousty dlouhovlasích pánů, death metalu a pozvání na pivo. Ale Elena nepije. Je to slušé děvče. I když poslouchá death metal, gore grind, a spoustu podivných věcí.
Pro dnešek vše.
Ne, vlastně ještě ne, prtože vás ještě o nějakých změnách poreferovat musím:
  • hluboce pronikám do vod death metalu a gore grindu. A nikdo v okolí to nechápe.
  • můj svět je nyní plný duhy, lízátek, balonků, poskakování a death metalu
  • onen chlapec mi do třídy během hodiny přinesl balonky. Tříkrát yay! drahému chlapci.
  • s jedním bratrem jednoho člověka na sebe máváme a zdravíme se. Obveseluje mě to.
Tak, teď už fakt všechno.
S mnoha sladkými pozdravy vaše úchylná
Elena.
 


Obla dobla dubly důůůůůůůůů

25. srpna 2014 v 2:50 | Elena z Ukrajiny |  Třesky plesky
Hujííííííííííííííííííííííííííííííííííí tradááááááááááááááááá trydóóóóó hóóó!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Aneb Elena se musí pochlubit, protože si koupila svoje první glády!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Rozkošné 3dírkové černé botičky značky Steel a prostě huuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu.
Jedna věc mi radost ale radost kazí a to, že se nemůžu zbavit dojmu, že v nich vypadám jako skinhead.. shit. Ale stejně, glády, pičovoleeeeeeeeeeeeeeeeeee!
Oblahúúúúúúúúúúúdydůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!

GOOD NIGHT WHITE PRIDE!!!!

Fijúú, fijúú, fijúú, jak to lidé žijúú aneb Elena nezemřela a stále nežije na Ukrajině

24. července 2014 v 22:56 | Elena |  Třesky plesky
Vaše milovaná Elenka kupodivu (a vaší velké lítosti) nespáchala harakiri a proto vás teď může poreferovat o jejím žití/blití.
Volejte sláva a tři dny se radujte.

Za prvé, sehanala brigádu ve zdejším občerstvení, kde pomáhá ve studené kuchyni (maže chlebíčky a celkově dělá pomocné práce), je za to velmi šťastná neb ji matka nezabije, ona nespáchá harakiri a ještě má děngy. Sice pracuje od 4 od rána, což vyžaduje vstávání ve 3:15 a asi už nadosmrti nevezme do úst nic, co připomíná chlebíček, ale za ty děngy.. (Elena je totiž úděsný materialista, věděli jste to?)

Za druhé, stále hoří a hoří teď víc, než kdykoliv předtím a................ patrně jí za chvíli mozek vykape z hlavy ven a IQ klesne ještě hlouběji než už je (jde to ještě??). Ale jinak je velmi šťastná, pokud se ptáte.

Za třetí, měla svátek a narozeniny a dostala:
  • cd Cannibal corpse "Bloodthirst"
  • cd skupiny Doom "Thanatophobia"
  • nášivky skupin M:40, Skitsystem a Domm, kterými hodlá zprznit svůj černý kabátek
  • spooooooustu děngů, za které si koupila spoooostu hadrů (za všechny například květované šaty z Orsey, černé kecky na platformě z HM, atd)
  • 2 pyžama
  • mikinu
  • 2 námořnická trička
  • kosmetiku
Celkově toho dostala přehršle, je to prostě malý rozmazlený jedináček.. Co byste chtěli.
Dále spřádá plány na listopad, kdy do Prahy přijede miláček George (Cannibal corpse) a ona ho prostě musí stůj co stůj vidět. Death metal je věčný.
Potom trochu lituje, že nejela na Obscene Extreme, kde byli Katalepsy a Doom, pro které by vraždila. Utěšuje se tím, že až trochu povyroste..........!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Trochu lituje i toho, že nepojede ani na Brutál, kde pro změnu budou Combichrist, Six feet under, Converge a spostu dalších, které by chtěla vidět. No co už. (A velmi ji to láka na Enemy of the sun do Práglu, páč tam budou Skitsystem a Martyrdöd a prostě protože crust a d-beat, pičovole). Tolik na téma drahá Elenka a její hudba.

Jinak se tak doma fláka, sedí u počítače, spí, chodí spát pozdě, vstává pozdě (tedy, pokud nejde do práce), jezdí na chalupu, jezdí vlakem sem a tam (už byla 2krát v Hradci, nesčetněkrát v Semilech, v zem(lj)ance a 1 v Liberci. Prostě České dráhy forever), žere, poslouchá hudbu (řádný ušní výplach řevem, nechutnostmi a EBM) a chodí hořet s kýmsi.
Ach... Je šťastná, pokud jste to nepoznali.


S pozdravem, kapy kap, kape mozek
Elena z východu

Doom, pičovole. Crust, pičovole.

Slečna prázdninuje

1. července 2014 v 19:28 | Elenice |  Třesky plesky
Mám prázdniny.
Nemám brigádu.
Mám vyznamenání.
Nemám radost z volna.
Mám fixy na textil.
Nemám děngy.

Konečně nastaly vytoužené prázdniny a já z toho nevímproč nemám radost. Sháním brigádu, na poslední chvíli, pochopitelně a pochopitelně taky nemůžu žádnou sehnat. Paní matka mi to neustále připomíná : "Měla si to shánět dřív a ne až teď!!!!!!!!!!!!".. Já vím, měla, ale byla bych úspěšnější?? Teď jsem rozhodila své sítě asi na 3 místa (a 5 hodin kůli tomu běhala po městě) a jsem velmi zvědavá, co z toho vlastně vyjde. Jestli nic, skočím z mostu.
Na vysvědčení jsem jako správný šprt urvala vyznamenání a za odměnu dostala poukázku do Alzy. Předání rpoběhlo před celou školou, s vyznamenáním nás bylo Z CELÉ ŠKOLY 11, 10 chlapců a já... OMG, jedna z 5 holek na škole a ještě šprt.. Co naplat, že mi spolužáci gratulovali ve stylu: "Teda tohle bych nechtěl ani za samý pětky!". To je ta Alza opravdu taková otřesnost?
Jedna z dobrých věcí teď je, že jsou třešně a já si můžu v klidu celý den chroupat a pecky rebelsky vyhazovat z okna. Chodím spát v 1 ráno, což mě baví a koukám se na filmy při kterých žeru levanduli, což mě baví ze všeho nejvíc.
Učinila jsem velký objev, že cestování vlakem je velká nádhera, takže si jezdím vesele kam se mi zachce a to je tak jeden z důvodů, proč nemám děngy. (ten další je, že si kupuju věci pro radost i když narozeniny mám až za 21 dní. Jsem hýýýýřil.)

A biopunk na závěr:
(Na tomto žiju poslední 2 měsíce. Poslouchám, komíhám se do rytmu a představuji si, že mám modré vlasy, creepersky, latexové šaty a obojek a je mi fajn.)


Vaše Elenina z Lenina

Velký problém

17. června 2014 v 19:46 | Elenka |  Třesky plesky
Víte, co je velký problém? Když posloucháte píseň a nutně k tomu musíte "metlit" hlavou, protože jinak to není ono a vám je z toho špatně.. Jakýsi zlý vir mi od včerejška zpříjemňuje život, takže držím dietu a dneska jsem nebyla ve škole. Hahaha, je to fajn! Ne, není to fajn, protože mám žaludek na vodě (krom toho jsem včera ve škole měla pocit, že každou chvíli vrhnu) a hlavně nemůžu metlit, protože se mi začne točit hlava a žaludek.. Velmi mrzuté!
A teď, bodové informace, které vás zcela jistě zajímají, hahaha:
  • Za týden a pár dní mi konečně začínají prázdniny (nečekaných informací není nikdy dost). Což zřejmě nechápou ve škole, protože se pořád zkouší, píšou testy a učí do půl páté.
  • Minulý týden byl patrně nejhorší za celé mé dosavadní působení ve škole, protože 2 prezentace, zkurvený úkol na občanku (ze kterého mám !@?§§? 2, OMG nevím proč!?! 2 na vysvědčení z občanky, co to je?????), zápis knihy do čtenářského deníku (nerada rozebírám knihy na prvočástice, opravdu ne. Celý zápis podléhá kontrole učitelky, proto ty nervy), 3 testy a páteční softball o těláku a do toho 30ti stupňová horka v našem sádrokartonu byly smrtící. Leč, přežila jsem a mám z toho kurva dobrý pocit.
  • Mám tričko M:40 a tím se můj život zlepšil o 120 %.
  • Stále nemám brigádu.. Jestli ji neseženu, matka mě vykostí a nebo já dříve spáchám harakiri. Chci peníze pracovat!
  • Byla jsem ve 2 sekáčích a mám spoustu rozkošných věcí. Mimo jiné tričko, na kterém je Eiffelova věž sestavená z kostí a lebek. Miluji kostičky a lebečky.
  • Jedna z těch prezentací byla o Rammsteinech, což bylo fajn, protože o nich umím mluvit i bez přípravy a ještě jsem tím překvapila celou třídu včetně učitele.. Kdyby jen věděli, že R+ jsou to jemnější, co poslouchám.
  • Zřejmě nebudu mít na vysvědčení vyznamenání- poprvé v životě. Jako správného šprta mě to nebetyčně sere.

Pro dnešek konec. Mějte se fajn a Zeman s Vámi!

Elenka

Chytnu, zmáčknu, zatáhnu

24. května 2014 v 0:38 | Jelenice |  Třesky plesky
Je půlnoc, což je zcela ideální doba na psaní hlubokomyslného článku. Měla bych spát ( protože zítra jedeme na jakousi úchvatnou akci do Pardubic ), ale nečiním tak, takže se cítím jako ten největší rrrrrebel jakej může být.
Přes den teploty z nějakého podivného důvodu stoupají ke 30, což mě, vlhko a chladno milující osobě nedělá vůbec dobře. Když jdu do školy cítím se zpoceně, když jedu autobusem zpátky umírám a cítím se na omdlení a jako naprosto seškvařený škvarek a než dojdu domů vypotím se sebe i krev a vypadám jako upocená, rudá, tlustá kolchoznice. Doma mé utrpení ale nekončí, náš půdní byt se sádrokartonovými zdmi se totiž mění na horkovzdušnou troubu, takže jste po půl hodině doma vysušený jako děda Simpson :

Až na to teplo se teď ale cítím velice šťastna, mé srdce hoří láskou .... no, prostě něčím hoří, dívám se na hokej , a já se jen modlím aby to všechno dobré vydrželo co nejdéle.

Jinak v podvečer začala bouřka a déšť, teď už jenom prší a já z toho deště mám obrovskou radost, mám otevřená okna (doufám, že mi nenaprší do postele), vnímám ten chladivý vzduch...

Dnes jsem opravdu ráda na světě!!

S mnoha sladkými pozdravy
Jelenka

P.S.: A ten nadpis, to je z jedné hodnotné písně (odkaz níže). Nevím proč jsem si na ni dnes vzpomněla(asi to teplo a zavařený mozek).


Radosti

6. května 2014 v 18:59 | Jelenečka |  Třesky plesky
Můj život je téměř kompletní, neboť jsem si koupila obojek a připadám si v něm velmi zlotemně, děsivě a prostě huuuuuuuuu. Teď ještě elegantní botičky creepers a budu si konečně připadat úchvatně.
Ano, správně, jsem materialista.
Pan otec bude mít v brzké době svátek a já se mu chystám koupit mini pánvičku na smažení volských ok. Tak nevím, jestli to není spíše dárek pro mě. Nicméně, velmi se těším, až mu ji předám.
Pro sebe mám objednanou knihy Kmeny 0 za velmi nekřesťanský peníz a dostanu ji patrně až za vysvědčení, takže zřejmě poslouží jako silná motivace pro dobré známky. Musím se snažit!
Lev Praha sice Gagarinův pohár nevyhrál, ale i tak mi udělali obroskou radost a hlavně byla (po celou sezónu) radost se na ně koukat, což je pro mě mj. fanouška národního týmu a fanouška Liberce věc tak nevídaná, že jsem měla chvílemi silné puzení tančit, létat a zpívat si oblíbenou píseň o kočičce
Jsem unavená, soustavně se u mě střídají stavy deprese se stavy radosti a rozněžnění. A ponocuju. A mám kilo nahoře. A flákám učení.
Tak tohle je ta puberta?!?
Pěkně děkuji!!
A takhle se tedy cítím:
Pokud jste to nepoznali, mám dnes dobrou náladu a je mi fajn a cítím se skvěle.. :-D A mám ve čtvrtek a v pátek prázdniny. Co vy? :-D

S mnoha pozdravy
Jelenka Elenka

Veselé věci a Lev Praha

29. dubna 2014 v 18:23 | Jelenka |  Třesky plesky
Takový ten obveselující pocit, když vám pan otec řekne: "Tak si tu omluvenku vymysli a já ti to podepíšu..".
Ano, zítra jdu rebelčit, páč nejdu na odpolední výuku, ale jedu domů, protože Lev hraje super extra finále o Gagarinův pohár a já bych měla kruté deprese, kdybych jsem to neviděla..
120 bodů pro mé chápavé rodiče (kteří popravdě ještě odpoledne vypadali na to, že mi žádnou odpoledku neodpustí) a nejméně milion bodů pro Lva, aby to zítra zvládnul. Mám nervy v kyblíčku.. A pro ty, kteří Lva považují jen za výplod zasrané ruské KHL vzkazuji: Shořte v pekle i když máte z poloviny pravdu!

A vzkaz pro pana Mozjakina:
"Drahý pane,
zapomeňte, že jsem Vás měla kdy ráda!! Děláte nám, fanouškům Lva, jen starosti..
S úctou
Jelena Malina

Držte Lvu palce!!
Jelena M.
P.S.: podporující song, na který v poslední době narážím až podezřele často:

Kam dál